Ateliér Újezdec je venkovský ateliér výtvarnice a keramičky Jany Krejzové a současně je také sídlem Občanského sdružení Hliněná dílna Újezdec. Ateliér naleznete v obci Újezdec u Litomyšle v bývalém Tobkově statku čp. 19. Hliněná dílna není pouze název občanského sdružení, ale i všech aktivit, které na Újezdci probíhají. Interaktivní hliněné dílny, jejichž počátky sahají až do roku 1994, jsou keramické kurzy a workshopy, vedené Janou Krejzovou. Filosofie Interaktivních hliněných dílen je kreativní modelování a dílny jsou zaměřeny zejména na keramickou plastiku v oblasti ateliérové keramiky.
Proč hliněné dílny? Protože v mnoha případech je hlína hlavním výchozím matelirálem ...
Proč interaktivní? Protože interakci, která je definována jako vzájemné spolupůsobení dvou nebo více činitelů se stává jedním z mnoha aspektů společné tvořivosti...
V Ateliéru Újezdec, probíhají nejen keramické dílny a kurzy, ale i jiné výtvarné i nevýtvarné aktivity. K hlavním patří košíkářské dílny pletení z vrbového proutí vedené Martinem Schwarzem a Pavlu Mudruňkovou. K tradici již patří autorská čtení organizovaná pány Ivanem Petlanem a Martinem Schwarzem, během červnového dne Otevřených dveří.
Z historie
Újezdec, malá obec ve východních Čechách ležící mezi královským věnným městem Vysokým Mýtem a Litomyšlí, historickým městem zapsaným v Unesco. První zmínka o Újezdci a jeho osídlení pochází z roku 1167.V minulosti zde stávaly dvě tvrze. Nejznámějším místem v okolí Újezdce je Růžový palouček, památné místo české historie.
Tobkův statek čp. 19, kde se ateliér nachází je jedním z 15 statků, které stojí na Újezdci odpradávna. Na statku byla nejméně od roku 1651 zachována kontinuita po meči či po přeslici. Rodina Tobkova jej vlastnila od konce 19. století. Žily zde celkem čtyři generace Tobků, ve všech generacích se jmenovali Jan. Jan Tobek, narozený r. 1884, byl za první republiky starostou obce. Od vnuků tohoto Jana Tobka statek koupila výtvarnice Jana Krejzová. Bývalý Tobkův statek je stavení s tradiční východočeskou dispozicí – síň, černá kuchyně, kamenice, pec na chleba, chlévy, dvůr a výměnek. Z budovy výměnku je zbudován ateliér s příslušenstvím. Chlévy s klenutou klenbou jsou využívány jako galerie. V rozsáhlé zahradě obklopující stavení stojí altán, sloužící k odpočinku, rozjímání a popíjení čaje. Ateliér není vybaven ústředním centrálním vytápěním ani koupelnou... jakoby se zastavil čas.
................................................................................................
Interaktivní hliněné dílny
Počátky netradičních, interaktivních keramických dílen pro pedagogy, studenty a zájemce z řad veřejnosti sahají až do roku 1994. Od roku 2001 všechny tyto dílny, kurzy, semináře a workshopy našly své pevné místo ve venkovském ateliéru výtvarnice a keramičky Jany Krejzové.
INTERAKTIVNÍ HLINĚNÉ DÍLNY
Historie interaktivních hliněných dílen na Újezdci sahá až do roku 2002, kdy byl v Ateliéru Újezdec uspořádán první keramický kurz - interaktivní hliněná dílna.
2009 - leden/ Interaktivní hliněná dílna - čajové nebo i jiné raku dózy /fotogalerie/
2008 - říjen/Interaktivní hliněná dílna Raku II. /fotogalerie/
2008 - říjen/ Interaktivní hliněná dílna Raku I. /fotogalerie/
2008 - březen/ Inspirace Raku
2007 - prosinec/ Betlémové figurky /fotogalerie/
2007 - říjen/ Interaktivní hliněná dílna - pro začátečníky i pokročilé
2007 - květen/Interaktivní hliněná dílna
2006 - září / Inspirace Raku
2006 - duben /Inspirace Raku /fotogalerie/
INTERAKTIVNÍ HLINĚNÉ DÍLNY PRO POKROČILÉ
Historie interaktivních hliněných dílen pro pokročilé sahá až do roku 2001, kdy byla v ateliéru Újezdec uspořádána první hliněná dílna pro účastníky předchozích kurzů a nebo pro ty, kteří již mají nějaké předchozí zkušenosti s keramickou hlínou a keramikou vůbec.
Specifikem interaktivních hliněných dílen pro pokročilé je vypsané téma a roční období ve kterém se dílna pořádá. Bývá to první nebo poslední kurz v roce.
TÉMATA JEDNOTLIVÝCH DÍLEN
2008 - ZAHRADNÍ PLASTIKA /fotogalerie/
2008 - KOČKA V KERAMICE / fotogalerie /
/modelem nám stála Micina, Bóďa Újezdecký a Tondach Pálený/
2007 - ŠNECI, SPIRÁLY, ULITY /fotogalerie/
/ pravotočivý i levotočivý pohyb, pohyb dovnitř i ven, chodíme světelnou spirálou a čekáme, čekáme na to co přijde … , někdo zakuřuje, někdo pálí raku, někdo v elektrické peci, někdo přežahuje a někdo zase ne… /
2006 - INSPIRACE RAKU /fotogalerie/
/ v těchto dvou letech to byla naprostá fascinace keramikou raku, tou možností být “při tom, tou možností dívat se do žáru, tou možností zdánlivě ovlivňovat zdánlivě neovlivnitelné /
2005 - INSPIRACE RAKU /fotogalerie/
2004 - ZVONY / jako hlasy otvírající cestu do jiných světů /
2003 - SVĚTELNÉ OBJEKTY /fotogalerie/
/ inspirace symbolem ještěrky jako cesty ke světlu /
2002 - I ROSTLINY MAJÍ HLAS /fotogalerie/
/ tématem 2001 a 2002 byly zvučící objekty, jakési bubny, tedy hliněné objekty potažené z části kůží. Objekty byly páleny v jámě s předchozím přežahem /
2001 - HLAS VNITŘNÍHO ZVÍŘETE /fotogalerie /
Probouzení naši citlivost a vnímavosti, nejen k materiálu samému…
K tvarování misky „z kusu bláta“ nepotřebujeme žádných drahých technologických přístrojů, nástrojů a technických vybavení. Stačí jít krajinou, dívat se a tvořit…
Prostřednictvím dotyku máme možnost nahlédnout sebe samého a uvědomit si přírodní rytmus, kterému musíme v práci s keramickým materiálem naslouchat….
Tvarování misky z kusu bláta je archetypální činností, která provází člověka od prehistorie. Rozpomeňme se na naši dětskou zálibu – „čvachtání se“ v kaluži, kterou jsme už dávno možná z hygienických, či jiných důvodů zasunuli pod práh našeho vědomí….
… Máme možnost nahlédnout do archetypálních souvislostí keramického těla, těla hlíny a těla člověka… je to tajemné spojení mezi člověkem a zemí….
....................................................................................................
Výpal v milíři
- Jana Krejzová
Milíř je jednoduchý způsob výpalu keramiky v polní peci , peci postavené na místě samém, v peci na jedno použití. Dnešní milíř vznikl pravděpodobně z jeho pravěké obdoby. Výrobky se obložily dřevem, které se na povrchu oplácalo vrstvou hlíny a takto vzniklý milíř se zapálil. Dnes využíváme ke stavbě milíře šamotových cihel a jako palivo slouží uhlí , koks, dřevěné uhlí a dřevo. Obdobou šamotového koksového milíře je takzvaná papírová pec. Papírová pec jsou vlastně výrobky obložené dřevem, které je střídavě potaženo vrstvou hlíny a vrstvou křídového papíru.Tvar šamotového milíře, někdy též zvaného milíře koksového či koksáku je stavba svým tvarem podobná kuželu. Pálené objekty se umísťují doprostřed, do těla pece, na rošt. Horní část kuželu slouží jako komín. Tuto komínovou část milíře po jeho zdárném rozhoření odbouráváme a kužel znovu zakleneme, tentokráte však do tvaru jakési kopule. Milíř se zapaluje odspoda, dle jeho velikosti ze dvounebo čtyř stran. Vlastní stavba milíře není složitá, jsou to pozvolna sklenuté šamotové cihly, avšak vlastní průběh výpalu, jak to již u těchto způsobů bývá, je jen částečně ovlivnitelný a dosažená teplota se dá jen obtížně regulovat. Během výpalu můžeme dosáhnout i teplot kolem 1300 stupňů, ale rozložení teploty bývá nerovnoměrné. Proto se snažíme o co nejpomalejší prohořívání vsádky celého milíře tak, abychom udržovali co možná nejvíce rovnoměrné rozložení teploty vnitř milířové pece a udržovali tak co možná nejstálejší pecní prostředí./fotky/Aby milíř nevyhořel příliš rychle, odbouráváme po jeho rozhoření komín a případně celou stavbu, nebo její část, “zabalujeme” další vrstvou izolačního materiálu /např. další řadou cihel nebo hliněným omazem/. Sklenování milířové pece v průběhu jejího výpalu a různé “zahalování” a “odhalování” druhého pláště pece jsou pak způsoby jak regulovat teplotu v milířové peci.Doba výpalu záleží na velikosti milíře a způsobu jeho naložení. Po schladnutí celou stavbu milířové pece rozebereme a pálené objekty se obnaží./fotky/Způsob naložení a velikost milíře ovlivňují nejen dobu trvání výpalu, ale hlavně ovlivňují celý výsledek výpalu. Do magické hry nepředvídatelného výsledku pak vedle těchto dvou veličin vstupují zcela nevypočítatelné elementy vzduch, voda, oheň a země. Země, zem v podobě pálené hlíny v podobě objektu vsazeného doprostřed celé milířové stavby a země jako milířové lůno, lůno ve kterém dozrává proces našeho hledání jak pálit milíř. ..
Milíř je jednoduchý způsob výpalu keramiky v polní peci , peci postavené na místě samém, v peci na jedno použití. Dnešní milíř vznikl pravděpodobně z jeho pravěké obdoby. Výrobky se obložily dřevem, které se na povrchu oplácalo vrstvou hlíny a takto vzniklý milíř se zapálil. Dnes využíváme ke stavbě milíře šamotových cihel a jako palivo slouží uhlí, koks, dřevěné uhlí a dřevo. Obdobou šamotového koksového milíře je takzvaná papírová pec. Papírová pec jsou vlastně výrobky obložené dřevem, které je střídavě potaženo vrstvou hlíny a vrstvou křídového papíru.
Tvar šamotového milíře, někdy též zvaného milíře koksového či koksáku je stavba svým tvarem podobná kuželu. Pálené objekty se umísťují doprostřed, do těla pece, na rošt. Horní část kuželu slouží jako komín. Tuto komínovou část milíře po jeho zdárném rozhoření odbouráváme a kužel znovu zakleneme, tentokráte však do tvaru jakési kopule. Milíř se zapaluje odspoda, dle jeho velikosti ze dvou
nebo čtyř stran. Vlastní stavba milíře není složitá, jsou to pozvolna sklenuté šamotové cihly, avšak vlastní průběh výpalu, jak to již u těchto způsobů bývá, je jen částečně ovlivnitelný a dosažená teplota se dá jen obtížně regulovat. Během výpalu můžeme dosáhnout i teplot kolem 1300 stupňů, ale rozložení teploty bývá nerovnoměrné. Proto se snažíme o co nejpomalejší prohořívání vsádky celého milíře tak, abychom udržovali co možná nejvíce rovnoměrné rozložení teploty vnitř milířové pece a udržovali tak co možná nejstálejší pecní prostředí.
Aby milíř nevyhořel příliš rychle, odbouráváme po jeho rozhoření komín a případně celou stavbu, nebo její část, “zabalujeme” další vrstvou izolačního materiálu /např. další řadou cihel nebo hliněným omazem/. Sklenování milířové pece v průběhu jejího výpalu a různé “zahalování” a “odhalování” druhého pláště pece jsou pak způsoby jak regulovat teplotu v milířové peci.
Doba výpalu záleží na velikosti milíře a způsobu jeho naložení. Po schladnutí celou stavbu milířové pece rozebereme a pálené objekty se obnaží.
Způsob naložení a velikost milíře ovlivňují nejen dobu trvání výpalu, ale hlavně ovlivňují celý výsledek výpalu. Do magické hry nepředvídatelného výsledku pak vedle těchto dvou veličin vstupují zcela nevypočítatelné elementy vzduch, voda, oheň a země. Země, zem v podobě pálené hlíny v podobě objektu vsazeného doprostřed celé milířové stavby a země jako milířové lůno, lůno ve kterém dozrává proces našeho hledání jak pálit milíř. ..
.....................................................................................................................................
Kontaktní osoba:
Alice Veitová
Rybízovna 51
756 05 Karolinka
tel. 776 199 904
email:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Adresa:
Ateliér Újezdec
Újezdec 19
570 01 Litomyšl
Spojení:
Vlak: stanice Cerekvice zastávka, potom pěšky cca 2 km
Autobus: z Litomyšle ke Třem kocourům a potom pěšky přes Růžový palouček
Studio Újezdec is the studio and genius locii of artist and potter Jana Krejzová and is the setting of the Újezdec interactive ceramic workshops. The studio is located in a former farmhouse, in the village of Újezdec, near the town of Litomyšl. The Interactive ceramic workshops are a series of courses and workshops which Jana has been conducting since 1994. The philosophy of these workshops is one of creative modelling and the workshops are focussed primarily on ceramic sculpture in the field of studio ceramics.
Why ceramic workshops? Simply because in most cases, clay is the most readily available and most easily worked material.
Why interactive? Because interaction, which is defined as a co-operative working together of two or more participants, becomes one of the most important aspects of collective creativity.
Not only ceramic courses and workshops take place in Studio Újezdec, but also other artistic and non-artistic activities. Among these other activities, one of the most important is wicker basket weaving courses conducted by Martin Schwarz and Pavla Mudruňková. Another long-standing tradition is a reading of authors' works organised by Ivan Petlan and Martin Schwarz during the studio Open House in June.
From our history
Újezdec is a small village located in eastern Bohemia, between the royal dowry town of Vysoké Mýto and Litomyšl, which is registered with UNESCO. The first record of Ujezdec comes from the year 1167. In the distant past, the village was quite important, as there were once two fortified mansions here, but the most important spot in the area is the Rose Garden (Růžový palouček), a memorial of Czech history.
The studio is located in the Tobek Grange - house no. 19 in the village registry - is one of 15 granges which have stood in Újezdec since time immemorial. It dates from at least 1651, and the Tobek family took possession of it at the end of the 19th Century. Four generations of the Tobek family lived here, the oldest son of each being named Jan. During the inter-war years, Jan Tobek served as reeve of the village. It was from his grandson that Jana purchased the grange. This former Tobek Grange is built in the traditional east-Bohemian style, with a main hall, black kitchen, fruit cellar, a baking oven, cattle shed, courtyard and a room for the older members of the family. This last room now houses the studio itself and its equipment. The cattle shed, with its restored vaulted ceiling is now used as a gallery. In the yard behind the building is a gazebo, for relaxing, meditating, and drinking tea. There is no central heating or bathroom at the studio... it is as it always was - as if time stood still.
The Rose Garden (Růžový Palouček)
The Rose Garden, a monument to Czech history, is easily visible from the back of the studio. It can be reached by a pleasant half-hour walk through a beech-lined lane. This has always been a sacred place for the people in this area, and many legends have grown up around it. The most famous relates the fate of a religious group, the Czech Brethren. After the 30 Years' War in the 17th Century, the Catholic Church began punishing its enemies, and the Czech Brethren, a Protestant group, were forced to leave their homeland. According to legend, they met here to say farewell , and from their tears grew beautiful, thornless roses. Another tale says that the final bloody battle of all time will be fought here, and seven kings will meet at the Rose Garden to make a pact of eternal peace. And another legend says that eternal peace will come when all the roses in the garden blossom and wither. at the same time.
The truth is, the Rose Garden is an area of about 15,000 square metres covered with wild roses (Galica roses). After centuries of growing wild here, they have developed the unique quality of being thornless. Their stems grow to about a metre and each rose blossoms only one day.
