Středa, 11 Srpen 2010
- Alice Veitová
Výpal v milíři
- Jana Krejzová
Milíř je jednoduchý způsob výpalu keramiky v polní peci , peci postavené na místě samém, v peci na jedno použití. Dnešní milíř vznikl pravděpodobně z jeho pravěké obdoby. Výrobky se obložily dřevem, které se na povrchu oplácalo vrstvou hlíny a takto vzniklý milíř se zapálil. Dnes využíváme ke stavbě milíře šamotových cihel a jako palivo slouží uhlí , koks, dřevěné uhlí a dřevo. Obdobou šamotového koksového milíře je takzvaná papírová pec. Papírová pec jsou vlastně výrobky obložené dřevem, které je střídavě potaženo vrstvou hlíny a vrstvou křídového papíru.Tvar šamotového milíře, někdy též zvaného milíře koksového či koksáku je stavba svým tvarem podobná kuželu. Pálené objekty se umísťují doprostřed, do těla pece, na rošt. Horní část kuželu slouží jako komín. Tuto komínovou část milíře po jeho zdárném rozhoření odbouráváme a kužel znovu zakleneme, tentokráte však do tvaru jakési kopule. Milíř se zapaluje odspoda, dle jeho velikosti ze dvounebo čtyř stran. Vlastní stavba milíře není složitá, jsou to pozvolna sklenuté šamotové cihly, avšak vlastní průběh výpalu, jak to již u těchto způsobů bývá, je jen částečně ovlivnitelný a dosažená teplota se dá jen obtížně regulovat. Během výpalu můžeme dosáhnout i teplot kolem 1300 stupňů, ale rozložení teploty bývá nerovnoměrné. Proto se snažíme o co nejpomalejší prohořívání vsádky celého milíře tak, abychom udržovali co možná nejvíce rovnoměrné rozložení teploty vnitř milířové pece a udržovali tak co možná nejstálejší pecní prostředí./fotky/Aby milíř nevyhořel příliš rychle, odbouráváme po jeho rozhoření komín a případně celou stavbu, nebo její část, “zabalujeme” další vrstvou izolačního materiálu /např. další řadou cihel nebo hliněným omazem/. Sklenování milířové pece v průběhu jejího výpalu a různé “zahalování” a “odhalování” druhého pláště pece jsou pak způsoby jak regulovat teplotu v milířové peci.Doba výpalu záleží na velikosti milíře a způsobu jeho naložení. Po schladnutí celou stavbu milířové pece rozebereme a pálené objekty se obnaží./fotky/Způsob naložení a velikost milíře ovlivňují nejen dobu trvání výpalu, ale hlavně ovlivňují celý výsledek výpalu. Do magické hry nepředvídatelného výsledku pak vedle těchto dvou veličin vstupují zcela nevypočítatelné elementy vzduch, voda, oheň a země. Země, zem v podobě pálené hlíny v podobě objektu vsazeného doprostřed celé milířové stavby a země jako milířové lůno, lůno ve kterém dozrává proces našeho hledání jak pálit milíř. ..
Milíř je jednoduchý způsob výpalu keramiky v polní peci , peci postavené na místě samém, v peci na jedno použití. Dnešní milíř vznikl pravděpodobně z jeho pravěké obdoby. Výrobky se obložily dřevem, které se na povrchu oplácalo vrstvou hlíny a takto vzniklý milíř se zapálil. Dnes využíváme ke stavbě milíře šamotových cihel a jako palivo slouží uhlí, koks, dřevěné uhlí a dřevo. Obdobou šamotového koksového milíře je takzvaná papírová pec. Papírová pec jsou vlastně výrobky obložené dřevem, které je střídavě potaženo vrstvou hlíny a vrstvou křídového papíru.
Tvar šamotového milíře, někdy též zvaného milíře koksového či koksáku je stavba svým tvarem podobná kuželu. Pálené objekty se umísťují doprostřed, do těla pece, na rošt. Horní část kuželu slouží jako komín. Tuto komínovou část milíře po jeho zdárném rozhoření odbouráváme a kužel znovu zakleneme, tentokráte však do tvaru jakési kopule. Milíř se zapaluje odspoda, dle jeho velikosti ze dvou
nebo čtyř stran. Vlastní stavba milíře není složitá, jsou to pozvolna sklenuté šamotové cihly, avšak vlastní průběh výpalu, jak to již u těchto způsobů bývá, je jen částečně ovlivnitelný a dosažená teplota se dá jen obtížně regulovat. Během výpalu můžeme dosáhnout i teplot kolem 1300 stupňů, ale rozložení teploty bývá nerovnoměrné. Proto se snažíme o co nejpomalejší prohořívání vsádky celého milíře tak, abychom udržovali co možná nejvíce rovnoměrné rozložení teploty vnitř milířové pece a udržovali tak co možná nejstálejší pecní prostředí.
Aby milíř nevyhořel příliš rychle, odbouráváme po jeho rozhoření komín a případně celou stavbu, nebo její část, “zabalujeme” další vrstvou izolačního materiálu /např. další řadou cihel nebo hliněným omazem/. Sklenování milířové pece v průběhu jejího výpalu a různé “zahalování” a “odhalování” druhého pláště pece jsou pak způsoby jak regulovat teplotu v milířové peci.
Doba výpalu záleží na velikosti milíře a způsobu jeho naložení. Po schladnutí celou stavbu milířové pece rozebereme a pálené objekty se obnaží.
Způsob naložení a velikost milíře ovlivňují nejen dobu trvání výpalu, ale hlavně ovlivňují celý výsledek výpalu. Do magické hry nepředvídatelného výsledku pak vedle těchto dvou veličin vstupují zcela nevypočítatelné elementy vzduch, voda, oheň a země. Země, zem v podobě pálené hlíny v podobě objektu vsazeného doprostřed celé milířové stavby a země jako milířové lůno, lůno ve kterém dozrává proces našeho hledání jak pálit milíř. ..
A charcoal pile is a very simple method of firing pottery in a field kiln, a single temporary kiln set up for one use. The charcoal kiln of today most likely developed from those of the Middle Ages. The ceramic items are covered with wood, which in turn is covered with a layer of clay, and this pile, which will become charcoal in the firing process, is then ignited. Today we usually use fireclay bricks, or firebricks, in the construction of the kiln, and coal, coke, charcoal and wood serve as fuel. Similar to the firebrick coke kiln is the so-called paper kiln. In a paper kiln, the items are covered with wood, which is then alternately covered with a layer of clay and a layer of chalk paper.
A firebrick kiln, sometimes called a coke kiln, usually takes the form of a cone or a "bottle". The items to be fired are placed in the middle, in the body of the kiln, on a grate. The upper part of the cone serves as a chimney. After the fire is started, this upper chimney part of the kiln is dismantled and the kiln is rebuilt into the form of a copula. The kiln is then re-fired from two or four sides, depending on its size. The actual construction of a firebrick kiln is quite easy, as it is simply made by stacking firebricks on top of one another, however, the firing of the ceramics is only partially controlable and the temperature inside is difficult to regulate. During the firing, the temperature inside the kiln can reach 1300° C, but the heat does not spread evenly. Therefore it's best if the fuel pile burns through slowly from all sides, in order to spread the heat as evenly as possible through the kiln, and maintain the most stable environment inside.
In order to help regulate burn rate of the fuel pile, once it starts burning, the chimney section is dismantled, and perhaps even the entire kiln, and the pile is "wrapped" in another layer of insulating material (such as another row of firebricks, or another covering of clay). The temperature can be regulated during the firing by adding or removing layers of insulative material. The time needed for firing depends on the size of the pile and how it's arranged. After cooling, the entire kiln is dismantled and the fired objects are removed.
The size and method of packing the pile affects not only the length of time needed for firing, but the overall result of the firing. A charcoal firing is a magical game whose results are affected not only by the pile, but by the unpredictable and unseen elements of air, water, fire and earth. Earth, in the form of fired clay in the form of an object buried within the charcoal pile inside the kiln, in its charcoal womb, in which grows and ripens our quest of how to fire a charcoal pile ...
