Ateliér Újezdec je venkovský ateliér výtvarnice a keramičky Jany Krejzové a současně je také sídlem Občanského sdružení Hliněná dílna Újezdec. Ateliér naleznete v obci Újezdec u Litomyšle v bývalém Tobkově statku čp. 19. Hliněná dílna není pouze název občanského sdružení, ale i všech aktivit, které na Újezdci probíhají. Interaktivní hliněné dílny, jejichž počátky sahají až do roku 1994, jsou keramické kurzy a workshopy, vedené Janou Krejzovou. Filosofie Interaktivních hliněných dílen je kreativní modelování a dílny jsou zaměřeny zejména na keramickou plastiku v oblasti ateliérové keramiky.

Proč hliněné dílny? Protože v mnoha případech je hlína hlavním výchozím matelirálem.

Proč interaktivní? Protože interakci, která je definována jako vzájemné spolupůsobení dvou nebo více činitelů se stává jedním z mnoha aspektů společné tvořivosti.

V Ateliéru Újezdec, probíhají nejen keramické dílny a kurzy, ale i jiné výtvarné i nevýtvarné aktivity. K hlavním patří  košíkářské dílny pletení z vrbového proutí vedené Martinem Schwarzem.

Z historie

Újezdec, malá obec ve východních Čechách ležící mezi královským věnným městem Vysokým Mýtem  a Litomyšlí, historickým městem zapsaným v Unesco. První zmínka o Újezdci a jeho osídlení pochází z roku 1167.V minulosti zde stávaly dvě tvrze. Nejznámějším místem v okolí Újezdce je Růžový palouček, památné místo české historie.

Tobkův statek čp. 19, kde se ateliér nachází je jedním z 15 statků, které stojí na Újezdci odpradávna. Na statku byla nejméně od roku 1651 zachována kontinuita po meči či po přeslici. Rodina Tobkova jej vlastnila od konce 19. století. Žily zde celkem čtyři generace Tobků, ve všech generacích se jmenovali Jan. Jan Tobek, narozený r. 1884, byl za první republiky starostou obce. Od vnuků tohoto Jana Tobka statek koupila výtvarnice Jana Krejzová. Bývalý Tobkův statek je stavení s tradiční východočeskou dispozicí – síň, černá kuchyně, kamenice, pec na chleba, chlévy, dvůr a výměnek. Z budovy výměnku je zbudován ateliér s příslušenstvím. Chlévy s klenutou klenbou jsou využívány jako galerie. V rozsáhlé zahradě obklopující stavení stojí altán, sloužící k odpočinku, rozjímání a popíjení čaje. Ateliér není vybaven ústředním centrálním vytápěním ani koupelnou... jakoby se zastavil čas.

O Růžovém paloučku

Růžový palouček, památné to místo české historie, je dobře viditelný z mnoha míst zadní zahrady ateliéru. Vede k němu hezká, asi půl hodinová procházka březovou alejí.  Podle legendy zde vyrostly růže ze slzí českých bratří, prolitých při loučení s vlastí. Lid z okolí měl odedávna k místu porostlému divoce roustoucí růží posvátnou úctu, která dala vznik řadě pověstí. Podle neznámější z nich, kterou rozšířil Alois Jirásek, se na Růžovém paloučku sešli čeští bratří před odchodem do exilu. Naposledy se pomodlili, do země uložili zlatý kalich a růže vzešly z jejich slzí... Jiná pověst říká, že v okolí Růžového paloučku bude poslední krvavá bitva. Po ní se sejde sedm králů, aby u kamenného stolu uprostřed růží vyvstalého sepsali věčný mír. A jiná zase praví, že věčný mír nastane, až všechny růže najednou rozkvetou a uvadnou.

Pravdou je, že Růžový palouček místo porostlé divoce roustoucí  růží francouzskou (též stepní, paloučkovou - Rosa gallica) na ploše asi 35350 čtverečních metrů. Po staletí divoce rostoucí růže jsou zvláštní tím, že nemají trny, jejich kolmý kořen je několik metrů dlouhý a každý jedinec kvete pouze jeden den.

Mnoho pověstí chrání růže před vyhubením a neštěstí stihne toho, kdo je chce zničit.