Výpal v milíři

- Jana Krejzová
Milíř je jednoduchý způsob výpalu keramiky v polní peci , peci postavené na místě samém, v peci na jedno použití. Dnešní milíř vznikl pravděpodobně z jeho pravěké obdoby. Výrobky se obložily dřevem, které se na povrchu oplácalo vrstvou hlíny a takto vzniklý milíř se zapálil. Dnes využíváme ke stavbě milíře šamotových cihel a jako palivo slouží uhlí , koks, dřevěné uhlí a dřevo. Obdobou šamotového koksového milíře je takzvaná papírová pec. Papírová pec jsou vlastně výrobky obložené dřevem, které je střídavě potaženo vrstvou hlíny a vrstvou křídového papíru.
Tvar šamotového milíře, někdy též zvaného milíře koksového či koksáku je stavba svým tvarem  podobná kuželu. Pálené objekty se umísťují doprostřed, do těla pece,  na rošt. Horní část kuželu slouží jako komín. Tuto komínovou část milíře po jeho zdárném rozhoření odbouráváme a kužel znovu zakleneme, tentokráte však do tvaru jakési kopule.  Milíř se zapaluje odspoda, dle jeho velikosti ze dvou
nebo čtyř stran. Vlastní stavba milíře není složitá, jsou to pozvolna sklenuté šamotové cihly, avšak vlastní průběh výpalu, jak to již u těchto způsobů bývá, je jen částečně ovlivnitelný a dosažená teplota se dá jen obtížně regulovat. Během výpalu můžeme dosáhnout i teplot kolem 1300 stupňů, ale rozložení teploty bývá nerovnoměrné.  Proto se snažíme o co  nejpomalejší prohořívání vsádky celého milíře tak, abychom udržovali co možná nejvíce rovnoměrné rozložení teploty vnitř milířové pece a udržovali tak co možná nejstálejší pecní prostředí.
/fotky/
Aby milíř nevyhořel příliš rychle, odbouráváme po jeho rozhoření komín  a případně celou stavbu, nebo její část, “zabalujeme” další vrstvou izolačního materiálu /např. další řadou cihel nebo hliněným omazem/. Sklenování milířové pece v průběhu jejího výpalu a různé “zahalování” a “odhalování” druhého pláště pece jsou pak způsoby jak regulovat teplotu v milířové peci.
Doba výpalu záleží na velikosti milíře a způsobu jeho naložení. Po schladnutí celou stavbu milířové pece rozebereme a pálené objekty se obnaží.
/fotky/
Způsob naložení a velikost milíře ovlivňují nejen dobu trvání výpalu, ale hlavně  ovlivňují celý výsledek výpalu. Do magické hry nepředvídatelného výsledku pak vedle těchto dvou veličin vstupují zcela nevypočítatelné elementy  vzduch, voda, oheň a země. Země, zem v podobě pálené hlíny v podobě  objektu vsazeného doprostřed celé milířové stavby a země jako milířové lůno, lůno ve kterém dozrává proces našeho hledání jak pálit milíř. ..
01Milíř je jednoduchý způsob výpalu keramiky v polní peci , peci postavené na místě samém, v peci na jedno použití. Dnešní milíř vznikl pravděpodobně z jeho pravěké obdoby. Výrobky se obložily dřevem, které se na povrchu oplácalo vrstvou hlíny a takto vzniklý milíř se zapálil. Dnes využíváme ke stavbě milíře šamotových cihel a jako palivo slouží uhlí, koks, dřevěné uhlí a dřevo. Obdobou šamotového koksového milíře je takzvaná papírová pec. Papírová pec jsou vlastně výrobky obložené dřevem, které je střídavě potaženo vrstvou hlíny a vrstvou křídového papíru.
Tvar šamotového milíře, někdy též zvaného milíře koksového či koksáku je stavba svým tvarem  podobná kuželu. Pálené objekty se umísťují doprostřed, do těla pece,  na rošt. Horní část kuželu slouží jako komín. Tuto komínovou část milíře po jeho zdárném rozhoření odbouráváme a kužel znovu zakleneme, tentokráte však do tvaru jakési kopule.  Milíř se zapaluje odspoda, dle jeho velikosti ze dvou
nebo čtyř stran. Vlastní stavba milíře není složitá, jsou to pozvolna sklenuté šamotové cihly, avšak vlastní průběh výpalu, jak to již u těchto způsobů bývá, je jen částečně ovlivnitelný a dosažená teplota se dá jen obtížně regulovat. Během výpalu můžeme dosáhnout i teplot kolem 1300 stupňů, ale rozložení teploty bývá nerovnoměrné.  Proto se snažíme o co  nejpomalejší prohořívání vsádky celého milíře tak, abychom udržovali co možná nejvíce rovnoměrné rozložení teploty vnitř milířové pece a udržovali tak co možná nejstálejší pecní prostředí.


Aby milíř nevyhořel příliš rychle, odbouráváme po jeho rozhoření komín  a případně celou stavbu, nebo její část, “zabalujeme” další vrstvou izolačního materiálu /např. další řadou cihel nebo hliněným omazem/. Sklenování milířové pece v průběhu jejího výpalu a různé “zahalování” a “odhalování” druhého pláště pece jsou pak způsoby jak regulovat teplotu v milířové peci.
Doba výpalu záleží na velikosti milíře a způsobu jeho naložení. Po schladnutí celou stavbu milířové pece rozebereme a pálené objekty se obnaží.

Způsob naložení a velikost milíře ovlivňují nejen dobu trvání výpalu, ale hlavně  ovlivňují celý výsledek výpalu. Do magické hry nepředvídatelného výsledku pak vedle těchto dvou veličin vstupují zcela nevypočítatelné elementy  vzduch, voda, oheň a země. Země, zem v podobě pálené hlíny v podobě  objektu vsazeného doprostřed celé milířové stavby a země jako milířové lůno, lůno ve kterém dozrává proces našeho hledání jak pálit milíř. ..