Hliněná dílna Újezdec je venkovský ateliér výtvarnice a keramičky Jany Krejzové. Újezdec, tato malá obec ve Východních Čechách leží na trase mezi Vysokým Mýtem a Litomyšlí. Nejznámějším místem v okolí Újezdce je Růžový palouček, porostlý stepními pětilistými francouzskými růžemi. Toto památné místo České historie dalo vznik řadě pověstí,z nichž nejznámější rozšířil Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých.

Ateliér se nachází ve starém venkovském statku s tradiční východočeskou dispozicí - kuchyně, síň, černá kuchyně, pec na chleba, chlévy, dvůr a vejměnek. Z budovy “vejměnku” je zbudován vlastní ateliér s příslušenstvím. Ostatní prostory slouží jako technické zabezpečení. Chlévy s klenutou klenbou jsou využívány jako galerie a čajovna. V rozlehlé zahradě obklopující stavení stojí čajový altán, sloužící k rozjímání odpočinku a popíjení čaje.

Proč právě ateliér, čajovna, čajová chýše?

Stěžejní část tvorby výtvarnice Jany Krejzové vychází z  aspektů keramiky Raku,starojaponské technologie výroby obřadních čajových misek.Výtvarnice se též zabývá netradičními keramickými postupy a výpaly otevřeným ohněm.

Raku v překladu znamená “potěšení a radost”. Keramika Raku je úzce spjata s japonskými čajovými obřady a konceptem WABI - estetickým konceptem vrcholného japonského středověku. Koncept WABI v sobě zahrnuje čtyři základní principy - WA, KEI, SEI, DŽAKU - klid, čistota, pokora a harmonie. Je to upřednostňování jednoduchým tvarů, přirozených forem, tlumených barev, venkovského (rustikálního) stylu. Je to jakési hledání symetrie v asymetrii, krásy v ošklivosti, stop stáří, je to pobývání v klidu, v toku času, v souladu s přírodními rytmy.

A právě celá postupná rekonstrukce statku se snaží zvolna a citlivě o naplnění tohoto poselství: v klidu, v toku, v souladu …. Ateliér není vybaven ústředním centrálním vytápěním, ani koupelnou …. Jakoby se zastavil čas. Jen tak si povšimneme, že nebe je černé a hvězdy září, jen tak zjistíme, že se dá “vidět” i po tmě a že není třeba velkolepých pouličních osvětlení. Jen tak pochopíme, proč si naši předci za dlouhých večerů vyprávěli pohádky, pro zábavu i potěšení.

A čajový obřad?

Někdo někoho pozve na čaj.

Uvaří vodu,

zalije čaj,

nalije ho do hrnečku či vlastnoručně vyrobené misky …

A tak zve Jana Krejzová více než deset let do svého ateliéru na “čaj”.

Pozvání „na čaj“a pozvání „do atelieru“ jsou kreativní, netradiční, interaktivní hliněné dílny akreditované MŠMT, které jsou určeny pro pedagogy, studenty a všechny zájemce z  řad veřejnosti.

Hliněná dílna Újezdec ovšem pořádá i jiné „nehliněné“ dílny, které jsou vedeny odbornými lektory.Naleznete zde dílny jednoduchých knižních vazeb,dílny textilních technologií /batika a či tkaní na kolíkovém stávku/ ,dílny řemeslného šití z kůže a velmi oblíbené pletení z proutí a pedigu.

Předností všech těchto hliněných i nehliněných dílen je osobní kontakt a individuální přístup lektorů,neboť maximální počet účastníků v jedné dílně je 10.Klidné a příjemné tvůrčí prostředí umožňuje vnímání a prociťování daného materiálu ve všech jeho souvislostech.

Interaktivní hliněné dílny

Interaktivní hliněné dílny jsou keramické kursy akreditované MŠMT, vedené výtvarnicí a keramičkou Janou Krejzovou.

Dílny se zaměřují na kreativní modelování z volné ruky bez použití hrnčířského kruhu či jiných technických pomůcek. Pracujeme „pouze“ za použití svých rukou, dřevěné špachtle a kamenu. Tvarování z volné ruky je časově náročné, ale tím umožňuje procítit materiál a navázat s ním vnitřní vztah, který se může stát malým zastavením v prostoru a čase. Není jen technologickou otázkou (jak na to), ale je i otázkou vztahovou a časovou (zda jsem či nejsem schopen a ochoten tuto práci začít a dokončit). Tvarování z volné ruky nám otevírá cestu k prvotnímu procítění materiálu, které nám pak umožňuje hlubší seznámení s řemeslem samým.

V první části dílny je proto vždy zařazena příprava vlastní hmoty. Účastník je obeznámen se složením keramické hmoty a její přípravou tak, aby hlína byla vhodná pro tvarování. Keramická hlína, mnohdy zvaná také tělo, se skládá ze dvou základních složek, plastické a neplastické suroviny. Neplastická tvoří kostru hmoty - těla a plastická, tvořící jakési maso těla. Tyto dvě složky musí být v určité vztahové rovnováze tak, aby výsledné tělo bylo schopno absolvovat určitý druh námi zvoleného tvarování a výpalu. Namísto glazur používáme prastaré technologie leštění, známé již z prehistorických dob a objekty zdobíme engobami, barevnými hlinkami a oxidy. Vše je pak doplněné momentem překvapení při výpalu, kdy dochází ke změně oxidačního vypalovací prostředí na redukční. Vznikající karbon proniká do keramického střepu v hloubce až 2mm a vytváří tak různobarevné probarvení keramické hmoty. Vlastní výpal provádíme jednoduchými postupy např. výpal v jámě, papírové peci či milíři, někdy v kombinaci s přežahem v elektrické peci.

Všechny tyto technologie, které vypadají velmi odborně a složitě jsou ve skutečnosti jednoduché a dají se dobře osvojit.

Tyto interaktivní hliněné dílny umožňují účastníkům nahlédnout do archetypálních souvislostí keramického těla – hlíny, a těla člověka. Je to takové malé tajemné spojení mezi člověkem a zemí. Dílny probouzejí naši citlivost a vnímavost. Prostřednictvím práce s materiálem máme možnost nahlédnout keramické hlíny, ale dostává se nám možnosti nahlédnout sebe samého.. Proces nám pak ukazuje přírodní rytmus, kterému musíme v práci s keramickým materiálem naslouchat.

Tvarování misky z „kusu bláta“ je archetypální činností, která provází člověka od prehistorie. Rozpomeňme se na naši dětskou zálibu – „čvachtání se“ v kaluži, kterou jsme už dávno, možná z hygienických, či jiných důvodů, zasunuli pod práh našeho vědomí. A právě tato jednoduchá archetypální činnost nám může přinést uspokojení. Nepotřebujeme k ní žádných drahých přístrojů, nástrojů a technického vybavení. Stačí pouze jít krajinou, dívat se a tvořit, avšak ruku v ruce s pochopením řemesla, materiálu a mnohých hlubších souvislostí, které nás obklopují.